Je tomu již přez rok,kdy poprvé zahořela pravá modelářská láska...láska k modelu který nemá obdoby , ani konkurenci.Od té doby mi prošli rukama při stavbě ,záletech,ale i vychytávání dětských nemocí,tři kousky tohoto velkého Cerese.Hned od počátku jsem mu familierně dal přezdívku BigBob.A budu mu tak říkat i dál.Je Big rozměry(3600mm rozpětí), impozatntním letovým projevem,ale i problémy které přinesl.Mimořádně vynechám strohý technický popis.Vážný zájemce nebude mít problém  u výrobce (Baudismodel) potřebné data získat,ale hlavně! Jedná se o model technologické špičky,kde se již naráží na limity materiálů,které jsou dnes k dispozici.Začátečník a ani mírně pokročilý modelář by se do projektů tohoto druhu pouštět neměl.A proto spíš volím formu popisu událostí ....jak šel čas s BigBobem.

Na obrázku č.1 je první kousek který ke mně dovezl kamarád Martin Pilný.O jednomBigCeresovi,který v té době létal v USA jsem již věděl,ale dokud člověk nemá model v ruce..neuvěří jaký je to macek.Tím začalo období úvah a vymýšlení čím model pohánět,jaká serva do něj dát..no prostě klasická modelářská latina,jen s tím,že i tady se projevil syndrom..musí to být (velké)...prostě musí to mít pořádný výkon.Nějaké malé zkušennosti s motory jsem již měl ,ale stejně týden přemýšlení,propočtů,korekcí výpočetních programů o skutečně naměřené hodnoty....a výstupem byla jasná volba.Dáme tam motor od amerického výrobce S-Neu.

Ono to vypadá jako sranda,ale omyl nepřipadá v ůvahu.Cena motoru a jeho mizerná dostupnost,je příliš velká.A tak jsme motor S-Neu 1512/1.5Y/6.7F objednali.Je to krásný kousek techniky...(já se vždy neubráním emocím,když tak dokonalé věci můžu študovat a hrát si s nimi).Není velký a ani těžký.Pouhých 360g,ale se silou Titána.Dosažitelný výkon atakuje 3kW hranici a vrtule(spíš lopata) 20/13..což je 50cm průměru a 33cm stoupání,dokáže rozpohybovat i vrata od skříně:-)).

Nedílně s prvním návrhem motoru jsem uvažoval  co za baterii....Ach jak je ten rok dlouhý a technika jde mílovými kroky.Před rokem jsem měl jasno..nádrží elektronů bude 10 seriových článků A123.(pon dnes díky výraznému pokroku v rychlosti nabíjení,ale i výkonu baterie dám přednost Li-pol bateriím).Průřez trupu a umístění těžiště si vyžádalo speciální spakování baterie..obrázek č.2 je víc než tisíc slov.

obr.č2

Ostatní vybavení též prošlo filtrem který měl jen jednu záložku,maximální kvalita.Serva Airtronic,přijímač SPCM JR a regulátor JetiHacker Master.Vrtule a kužel od Rudiho Freudenthalera.Toto vše s co největší péčí zastavět do modelu...a můžeme to jít zkusit.Čas stavby pomalu uběhl a přišel den záletu.

Ještě dnes cítím to mrazení v prstech.Pocit z motorové zkoušky, kdy tah skoro 7kg dával tušit jak se popere s 4,5kg těžkým modelem.Já připraven za kniply vysílače a spolehlivý kamarád Jirka jako vrhač.Poslední zkouška výchylek a dávám Jirkovi pokyn...jdeme na to.Veliká vrtule doslova vytrhla model z ruky a ten po lehkém přitažení uhání kolmo do mraků.Bože to je pocit...obrovský model,ale reaguje jako pravý hotliner...paráda.Pár vteřin a Big Ceres je 450m vysoko.Né to nepřeháním.Na palubě je maličké,ale praktické zařízeníčko..Alti-(výškoměr).A tak vím velmi přesně,že modelu trvalo přesně 16.8 sekundy ,než tuto výšku nastoupal.Což obnáší stoupavost 26.7m/s.Je to taková třešnička na dortu,která přebíjí pocit, jestli ty strašlivé náklady na model měly vlastně smysl..Jenže radost neměla trvat dlouho.... Nemůžu jinak než si vypůjčit popis události od Martina..Vylíčil to tak,že lépe to nedovedu.

Popis události očima Martina Piného..

obr.č1

  S  Daliborem jsme se v týdnu domluvili, že u něho v Rakovníku provedeme další várku testovacích letů, při kterých postupně ladíme rádio tak, aby jeho program a mixy vyždímaly z BigBoba maximum. Přeci jenom by byla velká škoda, zabít takto luxusní model odbitým programem.

Z práce odcházím o dvě hodiny dříve a vyrážím směrem Karlovy Vary. Mám štěstí, Praha je celkem průjezdná a již o hodinu později parkuji na letišti v Rakovníku. Dalibor je na ploše a letmý pohled k obloze stačí, abych pochopil, že si s Big Bobem užívá termiky.

“To je síla, v těchto výškách to nosí úplně všude. Na deset vteřin motoru si poletuji již 15 minut”, mi už z dálky hlásí Dalibor a při tom upřeně pozoruje siluetu téměř 4m větroně, který elegantně krouží v silném stoupáku. Je to velmi příjemný pohled. Pohled, který hladí. Splněný dětský sen

Po dalších deseti minutách Dalibor opouští termiku a dává k dobru několik velmi, ale opravdu velmi, nízkých průletů zakončených strmým stoupáním pod motorem. Jedním slovem nádhera. V rukou zkušeného pilota Big Ceres E ještě více vynikne. Následuje přistání a zevrubná kontrola.Vše je v naprostém pořádku. Bere tedy letadlo za trup v místě, kde končí odtokovka, zapíná motor a sám si jej odhazuje. Řvoucí vrtule táhne Big Boba nekompromisně vzhůru. „Vidíš, můžeš si ho házet sám“, konstatuje spokojeně Dalibor a po nabrání slušné výšky mi předává rádio, udílí pár nezbytných rad a odchází pro cigarety do pár set metrů vzdálené modelářské budovy.

Spokojeně si kroužím. O nějaké eleganci sice nemůže být řeč, ale statečně se snažím udržet výšku. Je to těžké, protože ještě neumím pracovat se směrovkou. S rostoucí nervozitou sleduji, jak Big Bob velmi zvolna ztrácí výšku. Minuty utíkají a já rozeznávám barevné pruhy na spodku křídel, neklamné to znamení, že se neodvratně blíží chvíle zapnutí motoru. Dávám si ještě pár okruhů a výšku odhaduji tak na patnáct metrů. Opatrně si nalétám zleva, abych na model hezky viděl. Ještě v rovném letu dávám plný plyn a s hřejivým pocitem uspokojení sleduji, jak Big Céres raketově zrychluje. Dávám mu pár vteřin na rozjetí a beru za výškovku. Téměř 4,5kg těžký model se na okamžik skoro zastaví, zvedne čumák a strmě mizí v oblacích. Kochám se jeho zmenšující se siluetou a nevnímám okolí.Uplyne pár vteřin. Najednou se ozve strašná rána, která mne okamžitě vrací do reality. Big Ceres se zastavuje. Naposledy se vzepne a zvolna zamíří dolů. Koutkem oka ještě zahlédnu, jak cosi odlétá od čumáku a okamžitě mne zaplavuje pocit čistokrevné paniky. Cítím chvějící se ruce a v uších mi zní splašený tep mého srdce. Myšlenky se střídají v rychlém sledu: Jak jej dostanu dolů? Kde je Dalibor? Jak mám vyklopit brzdy? Spousta otázek a žádný čas na odpovědi.

Donedávna suverénní a majestátný model nyní vlaje ve vzduchu jako padající list. Instinktivně koriguji páčkami a s blížící se zemí přemýšlím, jak a zda jej vůbec dostanu bezpečně dolů. Z dáli ke mne doléhá Daliborovo volání, ale bohužel nerozumím ani slovo. Asi se mi snaží poradit, jakým přepínačem mám aktivovat brzdy, napadne mne a s kmitajícími kniply dál sleduji padající model.

Hlavně jej dostat dolů celý, to je jediné, na co v tuto chvíli myslím. 30 … 20 … 10 metrů, čas jakoby se zastavil, ale Big Bob stále padá. Zbývá pár metrů. Model rychle ztrácí rychlost. Kýve se stále víc a na kniply reaguje jenom vlažně a s velkým zpožděním. To nemůže dopadnout dobře. 5 … 4 … 3 … 2 metry … na okamžik jej dostávám do vodorovné polohy a chystám se potlačit pro přistání. Bohužel pozdě. Big Bob ztrácí rychlost a po špici padá na zem. Ironií osudu „přístávám“ téměř k noze a zpomaleně vnímám praskající trup a odlétající části výbavy. Sekvenci, která se mi nesmazatelně zapisuje do paměti.

Je dobojováno. Teprve nyní k mému velkému překvapení zjišťuji, že vrtule, motor i regulátor chybí. Náraz vymrštil pohonné i přijímačové baterie z trupu. Čumák při dopadu sice praskl, ale ztlumil náraz, a tak křídla i výškovka jsou na první pohled zcela v pořádku. Pokládám rádio do trávy a rukou zkouším ovládané plochy, zda nejsou stržené převody u serv. Všechna se zdají být OK. Pozvolna mi dochází, že letadlo mých snů s největší pravděpodobností dolétalo.

Konečně přibíhá udýchaný Dalibor a smutným pohledem přejíždí místo nuceného přistání. Po chvíli potvrzuje můj první dojem tichým konstatováním, že to opravdu není dobré. Dozvídám se, že celou dobu na mne volal, ať potlačím. Na rozdíl ode mne si všiml, jak motor s regulátorem opouští trup a hned mu bylo jasné, že jedinou možností, jak takto odlehčený stroj dostat bezpečně na zem, je brutální potlačení pro udržení rychlosti a bez velkých zásahů do řízení jej nechat vytratit výšku.Pomalu nám dochází, co se vlastně stalo a naši původní euforii střídá stejně intenzívní smutek. Ještě ale není konec, na truchlení bude dost času později. Je potřeba nalézt chybějící části výbavy pro jednoznačné určení příčiny. List vrtule, epoxidový kroužek i samostatný šroubek z trámce nalézáme vzápětí. Od nálezu regulátoru s motorem a zbývajícím listem vrtule nás však ještě dělí dvě hodiny sisyfovského hledání pověstného stébla v kupě slámy na rakovnickém letišti.Analýza nalezených částí bohužel hovoří jasně. Maximalisticky vyztužený a omotorovaný model poslal do modelářského nebe vadný šroubek v trámci, který nevydržel zatížení při plném výkonu při pátém letu a praskl. Jím držený vrtulový list odlétl a následné vibrace roztrhaly ve zlomku okamžiku čumák modelu. Poté šlo již všechno velmi rychle.Na obrázku č3 je jedna z posledních fotek BigBoba.

obr.3

Dnes již víme,že šroubek nebyl vadný,ale prostě jen nevydržel namáhání obrovské vrtule.Kdo mohl tušit,že specielní Z trámec spolu s uchycením vrtule způsobí,že tato spolehlivě šroubek přetrhne...obzvlášť když na webu výrobce nebylo ani slovo o tom,že se to nesmí.Dnes po událostech je již zakázáno používat 20 palcové vrtule na těchto trámcích.

Vypadá to jako konec modelu,ale není.Výrobce se zachoval naprosto neočekávaně a fantasticky.Jednoho dne,přivezl a věnoval nám naprostou novinku Cerese Elektro..je to menší bráška velkého Big Boba.I když slovo menší ,není zrovna přesné..je o malinko menší.A je postavený tak fantasticky,že pro vyjádření nejdou najít slova.

BigBob2

Druhý BigBob na sebe nenechal moc dlouho čekat.Majitel Dan Diviš..mi jednoho dne zavolal,že si model u výrobce objednal.A to v maximalistické celouhlíkové verzi.A s prosbou jestli mu ho dodělám .Na klíč. Není nic jednoduššího...ale vše nebylo tak jednoduché,jak se na první pohled zdá.

Jen sehnat motor je něco šíleného.Člověk by si řekl,že v dnešní době internetu stačí poslat objednávku výrobci..a je to.Hmm..není.Neu-motory jsou prostě stejně sehnatelné jako nové Ferrari.Taky se na ně čeká.Nakonec se povedlo motor sehnat a tak jsem model vcelku stejně jako u prvního Cerese postavil a připravil k záletu.

Je fakt,že při stavbě jsem pojal nedůvěru k již přilepeným pákám křidélek..né ve smyslu,že jsou již od výrobce přilepené špatně..to ani náhodou.Ale,že jsou moc krátké.BigBob má opravdu velká a hmotná křidéka.A vzhledem k velikosti..nebo spíš malosti serva jež je možné použít,prostě vychází poměr kinematiky pák takto zalepených jen lehce přez 1:1.Mělo se ukázat ,že to opravdu problém bude.

Na zálet jsem Majitele přesvědčil..(i když se mu moc nechtělo).na druhý ročník elektroletecké akce WattFest v Plzni.Moje lehce ješitná dušička chtěla předvést model i ostatnímu modelářstvu.Model již vcelku znám  i chování pohonu .A tak jsem s hrdým výrazem ve tváři pokynul opět Jirkovi..Dej ho tam!! Motor zařval,Big ceres vystřelil vpřed..já lehce přitáhl...a pak jen valil oči.Model setrvačností ještě letěl kolmo nahoru,ale jeho vrtule tam nějak chyběla.Dodnes nevým co to bylo,vše se před startem kontrolovalo.Ale proč vrtule i s kuželem odletěla...dnes již nezjistíme.No nevadí..model přistál bez problémů..vše projdeme ,dotáhneme , jde se na start ještě jednou.Tentokrát již vrtule na svém místě zůstala a katapultovala model do oblak.První průlet,z něj vytažený výkrut...sakra co je to za zvuky.Během setiny vteřiny mi to došlo..flutter křidélek.Tak opatrně dolů....lehký průlet nad letištěm ,náklon...a zase flutter.Ale takový zvláštní.Né destruktivní..spíš připomínající pomalé pleskání rukama.Tak jsem zkusil velmi pomalý výkrut..a je to tady zase...no nebudu napínat.Ač je servo Airtronic digitál s 3kg tahu.Tak prostě při převodu 1:1 tak velké křidélko nezvládne a systém se rozkmitá.A jsem si tím naprosto jistý.Ani při dost brutálním průletu nic nekmitá,ale stačí jen lehce vychýlit křidélka..a je to.Dan stihnul natočit kráťoučké video..sice foťákem,ale o rychlosti vypovídá.Ke stažení je na adrese  http://www.electro-team.net/video/BigCeres_low.avi

Není všem dnům konec.Model teď čeká na předělávku pák křidélek a bude to dobré.

Obr.č4

BigBob3    

Již jsem počítal s problémem pák křidélek .Pěkně jsem původní od výrobce odfrézoval a nahradil klasikou která se dělá na F3B modelech.Bronzové MPjet ovládací páky.Takto jsem dosáhl mechanického převodu 2.5:1.To už by šlo.

A zase se čekalo na motor...vím je to hrůza.Jenže problém je,že nejenom model je svojím pojetím unikát,ale i motor.Nejde nahradit něčím jiným.Rok se již blížil ke svému konci a model je konečně hotov k záletu.V Rakovníku na letišti jsme se sešli jak já,tak samozřejmně Jirka,ale tentokrát navíc i kamarád Michal(Klobouk)Doležílek se špičkovou full HD kamerou .Jako fotograf Martin Pilný..Lepší sešlost pro zálet,ale i archivaci vzpomínek si nemůžu přát.

Stejně je zajímavé jak se vše mění.U Big Boba2 jsem pohonnou baterii 10SA123 nabíjel Temou SCD300.A ani né půl roku poté,při záletu BigBoba3 již Temu nemám a baterii -též 10SA123,nabíjel CellPro10s.A nějak nepociťuji,že by mi 300W nabíjecího výkonu Temy chybělo.Cellpro i takto velkou baterku nabije naprosto bez problémů a dostatečně rychle.

Tentokrát již první let proběhl bez problémů a na adrese http://www.pina.cz/2009/01/22/video-big-ceres-e-zalet je tento okamžik zvěčněn.Navíc jedna velmi pěkná fotka..obr.č5

obr.č5

A závěr? Ten není..další BigBob se již brzo bude připravovat,stejně jako jeho menší bráška CeresE.Všechny zkušenosti které mi tyto tři kousky přinesli zůročím ve stavbě dalších a již mám v hlavě i některá vylepšení.

BigBob není a nebude model pro každého.Celkové náklady dosahují 50 tisíc korun.Ale nebojím se říct,že zážitky a letové výkony tuto cenu plně vyvažují.Je to model který chytne za srdce..je libo rychlost..není problém.Je libo hodně vysoko..taky není problém.A termika...tu BigBob prostě umí.Chci vysoko a daleko...prosím pane..Já jsem BigBob a jsem velmi dobře vidět.A akrobacie ..tu umím taky a velmi ladnou-oku lahodící.A když mi pustíš motor,proměním se v geparda.Co víc chtít?

Obr.č6